Robot, jako rodinný přítel, který vám v kuchyni poradí s receptem anebo vyfotí vaši rodinu při oslavě. Robot zvaný dron, který vám přinese poštovní balík. Robot, jako exoskeleton, který umožní ochrnutému znovu chodit. To není sci-fi, ale současnost.
Slovo robot na počátku třetího tisíciletí nabývá spousty významů. A zdaleka to není jen groteskní reprezentace člověka, napodobující naše pohyby a chování. Jde především o praktické aspekty života, o které nás může rozšíření robotiky do všedních aplikací obohatit.
Zatímco průmyslové roboty pomalu začínají opouštět bezpečnostní klece, učí se vnímat své okolí, chápat jeho kontext a spolupracovat s lidským personálem, zasahuje robotika stále více i do oblastí, kde bychom ji dříve nepotkali. Vděčíme za to mnohem dostupnější umělé inteligenci, díky zásadnímu zlevnění některých technologií, jako jsou nejrůznější senzory, nebo výpočetní hardware.
Běžný mobilní telefon obsahuje technologie násobně výkonnější, než byly ty, jež pomohly lidem dostat se na Měsíc. Nástroje, které ještě před pár lety představovaly stěží dostupný high-end, dnes objednáte z čínského e-shopu za jednotky dolarů. Skvěle tento vývoj ilustruje nedávný rekord ve složení Rubikovy kostky, o který se postaral mobilní telefon Samsung Galaxy S4 – i ten byl v tu chvíli robotem, když ho experimentátori David Gilday a Mike Dobson napojili na mechanická ramena. O zbytek se postarala kamera mobilu, tedy jeho zrak a osm procesorových jader namísto mozku. Výsledek? Rubikova kostka poskládaná za 3,253 sekundy.
Možná vám to stále jako robot nepřipadá, ale když k obdobné elektronice přidáte atraktivnější tělo a obrazovku, vznikne domácí pomocník, jako třeba Jibo, který by měl vstoupit na trh během následujícího pololetí. Jeho funkce o moc nepřesáhnou to, co umí běžný tablet – s tou výjimkou, že dokáže automaticky reagovat na člověka a plnit některé úkoly. Tuto hračku si budete moci pořídit už na příští Vánoce, její cena by nemela přesáhnout patnáct tisíc korun.
O stupen dál je robot Pepper, mladší sestra již poměrně známého robůtka jménem Nao, který se už několik let používá mimochodem také pro vyučování dětí trpících autismem. Pepper na rozdíl od něj sice nemá nohy, ale díky spoustě senzoru s vámi dokáže docela obstojně komunikovat. Proto jí výrobce Aldebaran Robotics přisuzuje uplatnění například při oslovování zákazníku v obchodních domech, anebo jako asistentky do domovu důchodců, které Pepper dokáže rozptýlit a také jim velmi trpělivě naslouchat. Její cena se pohybuje kolem padesáti tisíc korun a budoucí generace slibují další výrazné zlevnění.
Člověka už snad ani nepřekvapí, že i v robotice má prsty Google. Ačkoliv i jeho autonomní vozidlo je svým způsobem robotem na kolech, internetový gigant v uplynulých letech skoupil na světovém trhu nejvýznamnější výrobce humanoidních robotu, počítaje v to například laboratoř Boston Dynamics nebo japonský Schaft. Už jen strohý výčet disciplín klání DARPA Robotic Challenge svědčí o tom, že se nebavíme o žádných hráčkách. Robot musí zvládnout například odřídit vozík na překážkové dráze, překráčet po vlastních nohou náročným terénem, vyjít schody, otevřít dveře, vyříznout přesný otvor do zdi nebo nasadit vodovodní hadici.
V soutěži dovedností humanoidních robotu, kterou pořádá americká obranná agentura DARPA, tak ve spoustě klání soupeřili v podstatě „ironmani“ téhož majitele, byť zastupovali různé značky z rozdílných kontinentů. Schopnosti těchto robotu se rok od roku zlepšují, až jednoho jímá hrůza z toho, co by dokázali, být jednou ověšeni zbraněmi. DARPA nicméně jejich vývoj podporuje oficiálně z důvodů čistě humánních — představuje si je jako záchranáře budoucnosti, které nebude problém vyslat do míst, která jsou pro lidi příliš riziková.
Co bychom si ale namlouvali, učinit z robotu válečné stroje se americká armáda a na ni napojené firmy pokoušejí také, a to již od šedesátých let dvacátého století. Řeč je o exoskeletonech, které si nasadí voják na své tělo a tím získá například extrémní sílu, nebo dokonce schopnost létat. Aspoň, že myšlenkové pochody dosud řídí lidská bytost. Tyto stroje dnes existují v mnoha variantách a jsou testovány jako funkční prototypy, z nichž nejznámější je asi americký projekt HULC (Human Universal Load Carrier).
Vývoj pro armádu a letectví v konečném důsledku nakonec vždy přináší také produkty pro mírové využití. Finanční podpora projektu jako je HULC proto povede také k vývoji exoskeletonu pro zdravotnické použití. Své o tom ví profesor Hugh Herr z MIT Media Lab, který se právě takovými projekty zabývá. Sám je přitom hendikepovaný a používá robotické protézy nohou řízené mikroprocesory.
Budoucnost robotiky má mnoho podob, které vycházejí ze zcela realistické a již existující současnosti. Ty nejzajímavější přitom vůbec nemusejí mít ruce, nohy a vnímavé oči, presto vám přeběhne mráz po zádech — z jejich inteligence, schopnosti komunikovat. Ne s vámi, ale sami mezi sebou. Například tak jako Kiloboti, které vyvinuli na Harvardu. Tisícovka miniaturních robůtků z vpovzdálí připomíná hemžení mraveniště. Sestavují geometrické obrazce a dohromady vytvářejí kolektivní inteligenci. Když je pozorujete, neubráníte se pocitu, že legendární zákony robotiky Isaaca Asimova sice vycházejí z fikce, ale jednou je bude lidstvo zatraceně potřebovat.
Připravil Jan Homola. Fotografie: (1) Jibo Inc., (2) Boston Dynamics.
