CADfórum 2013: Všudypřítomné rozpaky z cloudu na velmi slušné konferenci

V takřka ideálním středu mezi Prahou a Brnem, hotelu Tři věžičky u Jihlavy, proběhl 26. září desátý ročník konference pro uživatele (nejen) CAD softwaru.

CADfórum již dávno není jen o CADu, logicky se týká všeho softwaru, se kterým přicházejí do styku konstruktéři a projektanti všemožných produktů, co jich v Česku vzniká. Ačkoliv se tedy rozšířil rozsah pokrytých témat po stránce softwarových technologií, zrušili pořadatelé konference části věnované stavebním a geodetickým aplikacím. Letošní CADfórum bylo čistě strojírenské.

Jako pozornému účastníkovi mi neunikla jistá jednotící linka letošního ročníku, byť zjevně neoficiální, a tou byl cloud. Tedy přesněji, rozpaky a obavy z cloudu. Začalo to už úvodní přednáškou, které se zhostil Jaroslav Biolek, ředitel firmy AutoCont CZ, která je sesterskou společností CAD Studia, pořadatele CADfóra.

S nohama na zemi

Pokud jsem vyznění celé přednášky pochopil správně, snažil se pan Biolek přítomným sdělit především to, aby při rozhodování vždy dbali na svůj zdravý rozum a stáli nohama na zemi. Musím podotknout, že AutoCont CZ, jakožto významný český integrátor softwarových technologií v podnikové sféře, se v duchu této přednášky jevil býti v poněkud schizofrenní situaci, neboť pan ředitel na jednu stranu varoval před nejrůznějšími „bublinami“, jako Web 2.0 nebo právě cloud, přitom ale právě firma, v níž působí, vždy patřila a patří k těm, kdo se na těchto marketingových vlnách vezou, ať už si to přejí nebo ne.

Jsou totiž prostředníkem mezi výrobci informačních technologií a jejich zákazníky. Z této přednášky se mohlo zdát – a hned několikrát to také přímo zaznělo – jako by pachateli těchto trendů byli novináři a analytici, kteří o nich píšou. Situace je přitom úplně jiná, za původce zde můžeme vždy vysledovat primárně samotné tvůrce takových technologií a jejich marketingové stratégy, kteří se snaží neustálým přívalem „revolučních“ novinek získávat zájem možných zákazníků a je logické, že se jejich aktivity projevují v médiích.

„Tomu cloudu asi neutečeme“

Cloudové technologie jsou zhruba od roku 2009 právě jedním z takových trendů, jenž navíc společnost dělí na tři docela jasně ohraničené skupiny. V té první najdeme producenty cloudových technologií – mezi nimi v předních řadách Autodesk – kteří tyto tlačí všemi kanály od distribučních po marketingové, jako by cloud byl pro průmysl nebo celou společnost jakousi spásou.

Druhou jsou spotřebitelé, kteří si na používání mnohých cloudových služeb dávno zvykli a rádi je používají, přičemž většina z nich ani vůbec neví, že mají co do činění s nějakým cloudem. Hlavně, že je to pohodlné a zadarmo nebo za pár korun.

Třetí skupina je problémová – tou jsou oni potenciální komerční uživatelé cloudu a bohužel, velká část z nich zastává z nejrůznějších důvodů názor, že s cloudem pokud možno nechtějí mít nic do činění. Tuto skutečnost potvrdila i blesková minianketa, kterou jsem na CADfóru provedl během závěrečného diskusního bloku.

Že cloud není zrovna terno, naznačovali účastníci konference bez ohledu na svoji roli, ať už to byli sami účastníci, nebo vystupující. Ze skupiny těch druhých zaznívala jakási rezignace ve stylu „tomu cloudu se prostě asi nevyhneme“.

Vrátím-li se k úvodní přednášce pana Biolka, také z jeho pohledu není vůbec jasné, jakou roli bude hrát cloud za deset let. Ostatně, důrazně se distancoval od toho, že by chtěl cokoliv předvídat. Jasné je to, že on a jeho kolegové usilují o to pomáhat svým zákazníkům při hledání skutečně přínosných řešení. A jestli bude cloud jejich součástí, to záleží hlavně na zájmu uživatelů o něj. Není v silách producentů těchto technologií je jakkoliv protlačit – alespoň ne v současné době. Co bude za pár let nevíme.

To nejlepší z Děčína

Cloudu se týkala také jedna z nejzajímavějších produktových přednášek letošního CADfóra v pojetí pánů Stejskala a Prchlíka z děčínského vývojářského centra firmy Autodesk. Pokud vám tato jména nic neříkají, vězte, že tito programátoři v minulosti velkým dílem přispěli k úspěchu softwaru Autodesk Inventor.

Nyní se zaměřují na vývoj aplikací pro tablety a jsou v tom neméně úspěšní. Jejich software ForceEffect si za rok a půl jeho existence stáhlo více než osm set tisíc lidí z celého světa. Dnes už značka ForceEffect zastřešuje hned tři aplikace, jež všechny slouží k podobnému účelu – k opravdu rychlému řešení fyzikálních simulací a analýz ve stádiu nejjednodušších konceptů, které si na iPadu nebo tabletu s Androidem načrtnete jednoduše prstem.

Aktuálně tým pracuje na mnohem robustnějším softwaru, nazývaném Autodesk Sim 360, se kterým chtějí zpřístupnit přesné analýzy a simulace běžným konstruktérům do té míry, s jakou dnes přijímají 3D modelování. Tedy tak, aby se simulace stala běžnou a na zvládnutí nenáročnou součástí procesu vývoje jakéhokoliv výrobku.

Jak poznamenal Václav Prchlík, „simulace jsou jednou z mála opravdu smysluplných oblastí pro využití cloudu“. Autodesk mimochodem ke cloudu doposud zaujímá tzv. hybridní přístup, kdy si úlohu připravíte ve vlastním počítači a teprve hardwarově náročný výpočet přenecháte cloudu, která vám zpřístupní hrubou sílu vzdálených velmi rychlých serverů.

Zkušenosti uživatelů

Oficiální náplní CADfóra byly nicméně zejména přednášky uživatelů CAD a PDM softwaru a jejich praktické zkušenosti s ním. Účastníci tak měli možnost dozvědět se, jak pomáhá Autodesk Vault při správě dokumentace ve firmě GCE, která tak obstarává desetitisíce katalogových položek, nebo jak se ve firmě Agrio vypořádali s přechodem ze Solid Edge na Autodesk Inventor.

Zde je pořadatelům konference třeba přiznat poklonu za to, jak neinvazivní je jejich vztah k probírané problematice a že nijak nezasahovali do následné diskuse, kdy účastníci otevřeně hovořili o úskalích při přecházení mezi různými 3D CADy a zaznívaly i názory porovnávající klady konkurenčních značek softwaru.

Pobavený smích celého sálu při tom vyvolal pán z nejmenované firmy, když pronesl, že do firmy raději pořídil k provozovanému Inventoru i konkurenční software jen proto, že narazil na velmi šikovného konstruktéra, který v jiném pracovat neuměl. A získat dnes do firmy člověka, který má konstruování opravdu takříkajíc v krvi, to chce notnou dávku štěstí.