Tradiční český výrobce obráběcích strojů ze Sezimova Ústí navazuje na odkaz Baťovy školy práce a zakládá studentské kanceláře, v nichž chce vychovávat mladé strojaře. O důvodech této úctyhodné iniciativy s námi hovořil technický ředitel Kovosvitu Petr Váradi.
Studentská kancelář, kterou Kovosvit MAS slavnostně otevřel v Praze počátkem září, v podstatě sousedí s podobným zařízením společnosti Doosan Bobcat Engineering. Není náhodou, že obě tato pracoviště spojuje osoba Petra Váradiho.
Co vás přivedlo k nápadu investovat do zakládání soukromých studentských kanceláří?
Petr Váradi: Kovosvit MAS má od svého vzniku v roce 1939 vynikající vývojovou základnu a je držitelem know-how v řadě strojírenských obráběcích technologií. Na to navazuje i dlouhodobá vize a strategie v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Projekt studentských kanceláří je dalším logickým krokem. Podobný nápad jsem již realizoval s týmem na svém předchozím působišti ve firmě Doosan Bobcat Engineering. Novou a rozšířenou myšlenkou na půdě Kovosvitu je spolupráce s významným technologickým partnerem, firmou Siemens. Kovosvitská studentská kancelář nabízí získání praxe v konstrukci a vývoji. Nástroje jsou špičkové, projekty zajímavé a opravdu z průmyslové praxe. Student dodává neotřelý pohled a svoji kreativitu. Obě strany mohou jen získat. Za vším je ovšem nápad aktivně řešit nedostatek kvalifikovaných, technicky vzdělaných lidí s praxí na trhu práce. Pokud se týká motivace ke vzniku kanceláře, je to jednoduchá úvaha směnného obchodu.
Je těžké prosadit takový nápad v nejvyšším vedení firmy?
Není to těžké, umíte-li vizi srozumitelně vedení firmy vysvětlit. Žádný nápad však nesmí končit jen vysvětlením, je třeba jej realizovat. Důležité je mít dobrý prováděcí plán a tým kolem sebe, který pomůže věc dotáhnout do konce. V případě projektu studentské kanceláře se to díky spolupráci uvnitř i vně Kovosvitu povedlo. Oceňuji důvěru, kterou nám vedení dalo.
Je obecně známo, že zanedlouho bude mít naše země nedostatek technicky vzdělaných lidí. Jaká je situace u vás?
Situace je složitá. Technické profese nejsou vždy populární a mladí lidé nevidí svoji budoucnost v technických oborech příliš často. Přiznávám, že poskládat funkční vývojový tým techniků není jednoduchý úkol a regionální poloha podniku je určitým hendikepem. Na druhou stranu, obráběcí stroj je dnes komplexní výrobek a jeho vývoj i výroba potřebuje široký rozsah znalostí, což někteří lidé – sám k nim patřím – vyhledávají. Kovosvit hodně těží ze zkušenosti svých lidí, ale je nutné zajistit kontinuitu a tedy i příliv nových lidí. Padla myšlenka: „Když nejdou lidé za prací, půjde práce za lidmi“. Sem zapadá studentská kancelář i nově vytvářená pracovní místa v Praze. Mohu však s potěšením prohlásit, že k nám nastupují mladí lidé z regionu, ale také lidé například až ze Slovenska. Převažuje tedy mírný optimismus, podložený aktivní popularizací technické práce ze strany Kovosvitu.
Co by podle vás dokázalo nezájem mládeže o techniku zvrátit?
Posílení atraktivity technických oborů a propagace významu těchto oborů. Česká republika produkuje hodně výrobků, méně se hovoří o tom, které jsou u nás i vyvíjené od myšlenky až po funkční prototypy, případně po zavedenou sériovou výrobu. Kovosvit patří k těm podnikům, kde to platí beze zbytku. Je třeba posilovat sebevědomí techniků i jejich prestiž ve společnosti a demonstrovat, že je opravdu možné u nás vyvíjet špičkové výrobky a tvořit vysokou přidanou hodnotu. Jmenujme například auta, letadla, obráběcí stroje, stavební stroje, nanotechnologie… Ukažme, že konkurenceschopnost země nespočívá pouze v přesouvání krabic z místa A do místa B ani montování výrobků vyvinutých jinde. Možná by stálo za úvahu popularizovat i technologie výroby, tedy to, co není na výrobcích tolik vidět, ale o to více to rozhoduje o konkurenceschopnosti.
Když zavzpomínáte na svá studia a srovnáte je s tím, jak se na technice studuje dnes – v čem vnímáte největší rozdíl?
Je zřejmé, že dochází k velikým změnám ve struktuře potřebného vzdělání techniků. Některé změny jsou pozitivní, jiné už tolik ne. Za hlavní rozdíl považuji skutečnost, že jsme měli více času studovat principy oboru. Dnes je kladen důraz na zvládnutí nabídky nástrojů, ale principy jsou maličko v pozadí. Berte to tak, že jsem měl možnost sledovat vývoj od programovatelných kalkulaček k dnešní úrovni nástrojů inženýra. Je to velmi dramatická změna. Přes tento pozitivní vývoj je třeba umět nástroje vybírat a používat. Tuto práci za inženýra nikdo neudělá. Z toho plyne, že inženýr se bez znalosti principů neobejde. Škola by měla inženýry učit především myslet, sestavovat úlohy a interpretovat výsledky a určitě vyhledávat efektivně informace. Není vždy potřebné znovu vynalézat kolo.
Co by podle vás měl určitě umět absolvent vysoké školy se strojírenským zaměřením?
Pokud škola naučí inženýry analyticky myslet, sestavovat úlohy, interpretovat výsledky a efektivně vyhledávat informace, měla by to doplnit nabídkou stáží v zahraničí, podporou jazykové výuky a tvorbou prostředí pro vytvoření základních návyků pro týmovou práci. Musíme si uvědomovat roli technických inženýrů, která spočívá v sestavování úloh v oblastech statiky, kinematiky, dynamiky, sdílení tepla a hmoty, materiálů, výrobní technologie, automatizace a dalších, kde obecně neplatí školní klišé ve smyslu „je dáno“. Přechod od „je dáno“ k návrhu úlohy a jejímu řešení je pak otázkou adaptace absolventů. Absolvent by tedy měl disponovat znalostmi fyzikálních principů, analytickým myšlením a schopností využít dostupných nástrojů k akceleraci řešení inženýrských úloh, v optimálním případě i reálnou praxí z podniků nebo ze studentských projektů, jako je například studentská formule.
V čem mají největší rezervy mladí žadatelé o práci u vás?
Potkáváme se s řadou mladých žadatelů, jimž chybí dostatečné jazykové znalosti. Kromě toho převažuje akcent na znalost nástrojů, nikoliv na principy. Ne každý mladý žadatel má sám jasno, která oblast činnosti by jej naplňovala. Proto má studentská kancelář rovněž významnou roli v tom, že si student může vyzkoušet více specializací a činností. Další rezervou je tzv. smysl pro řemeslo, tedy odpovědnost za odvedenou práci a tah na dokončování úkolů. Asi nejlépe to vystihuje slovo disciplína. Musím však prohlásit, že je někdy radost hovořit se žadatelem, který doma, v aeroklubu, v dílně svého otce, ve škole nebo jinde již řešil řadu praktických úkolů, a to od návrhu až po výrobu. Když k tomu přidá třeba roční pobyt na škole v zahraničí, je to téměř ideální situace.
Studenti mají k dispozici spoustu špičkových nástrojů, mezi jinými třeba nejmodernější CAD software. Myslíte si, že se s těmito pomůckami a aplikacemi ve školách nakládá tak, aby v důsledku znamenaly kvalitnějšího absolventa pro praxi?
Pokud je zpracováván projekt a absolvent je seznámen s existencí nástrojů a některý přímo ovládá, je to výhodou, ale ne podmínkou pro úspěšné řešení projektu. Tam, kde student využívá nástrojů pro řešení projektů a je nucen nejdříve sestavit úlohu, pak zvolit nástroje a ty správně aplikovat, tam to dělají dobře. Neméně důležité je pak umět výsledky správně interpretovat. To platí zvláště pro simulační výpočty pevnosti konstrukcí, proudění, sdílení tepla, chladnutí odlitků, predikce únavových poškození, výpočtů spolehlivosti a živostnosti a další.
Jaké aktivity hodláte v rámci studentské kanceláře rozvíjet?
Chceme umožnit studentům získat praxi v oblastech strojní i elektro konstrukce, spolupracovat při analytických výpočtech, získat znalosti z validace včetně sestavování testovacích plánů. Kromě toho mohou okusit i úlohy z oblastí jakosti, živostnosti a spolehlivosti. V oblasti vývoje potkají mechatroniku, vyzkouší si metody virtuálního zprovoznění strojů a automatických linek. V případě startu v kanceláři v Sezimově Ústí a pokračování v Praze mohou studenti nasbírat až devět let praxe. V plánu je i organizace prázdninových kempů v Kovosvitu, kde bude možné si sáhnout na výrobní technologie přímo v provozech podniku.
Dostanou se studenti k reálným zakázkám, či technickým problémům, jež řešíte v podniku?
Zde je odpověď velmi jednoduchá a zní ano. Studenti se budou účastnit řešení reálných zakázek, stavby vzorků, validace řešení. V některých případech se budou jako první zmocňovat nových technologií a zpracovávat studie alternativních technických řešení.
Studentské kanceláře zajistí praxi
Koncept studentských kanceláří vznikl jako reakce na dlouhodobý nedostatek technicky vzdělaných profesionálů v České republice. Umožňuje studentům přímo propojit odborné vzdělávání s průmyslovou praxí. Výhodou tohoto modelu je zapojení studentů přímo ve výrobním prostředí, přičemž jsou jim k dispozici nejmodernější nástroje pro konstruování i řízení obráběcích strojů, navíc pod dozorem odborníků. Nová studentská kancelář, kterou Kovosvit MAS s podporou společnosti Siemens otevřel počátkem letošního září v Praze, zajistí vybraným studentům přístup například k CAD/CAM/CAE technologiím, jako je Solid Edge nebo NX, metody virtuálního zprovoznění, nástroje pro tvorbu PLC, nástroje pro simulace chodu stroje SinuTrain, metody programování robotů a mnoho dalšího. Zástupci Kovosvitu se při této aktivitě hlásí k odkazu Tomáše Bati, který kdysi vybudoval velmi propracovaný vzdělávací systém zaměřený na podporu studentů a výchovu budoucích zaměstnanců. Že je to cesta hodná následování, potvrzuje i nemalý zájem ze strany špiček české politiky a průmyslu – otevření pražské studentské kanceláře se tak osobně zúčastnili mj. ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, děkan Fakulty strojní ČVUT Michael Valášek nebo ředitel Svazu strojírenských technologií Oldřich Paclík.
Připravil a vyfotografoval Jan Homola.
