Parametrizace je vlastnost, umožňující v CAD systému kdykoliv plně konfigurovat konstrukci modelu a design vyvíjeného výrobku. Propojení se projevuje také na simulacích, pevnostních analýzách a zkouškách provozních podmínek, což plně souvisí s tvorbou technické dokumentace nezbytnou pro proces výroby.
Náčrt (skica) se skládá nejčastěji z 2D čar, které mohou být plně nebo částečně určeny geometrickými nebo rozměrovými vazbami. Geometrická závislost náčrtu zcela závisí na uživatelských schopnostech. Téměř vždy by měla být geometrie náčrtu plně parametrizována. Plná parametrizace zaručuje přehledné tvarové změny a dodatečnou úpravu náčrtu bez vznikajících komplikací. Ve většině CAD systémů se plně parametrizovaná geometrie projevuje změnou zabarvení náčrtu.
Při tvorbě skici by nemělo být snahou vytvořit příliš složitý náčrt, což je běžná chyba začínajících uživatelů. Začátečníci se pokouší v jediném náčrtu vystihnout finální podobu modelu, což komplikuje parametrizaci. V tomto případě se doporučuje nahrazovat složitou geometrii jednoduššími tvary a využít tak možnosti provádět změny pomocí modifikovatelných geometrických skupin. Plný nebo částečně parametrizovaný náčrt je využit pro další tvorbu modelu.
httpv://www.youtube.com/watch?v=8Kl5FuOEigg
Průkopnickou aplikací v oblasti parametrického modelování byl systém Pro/Engineer od Parametric Technology Corporation. Na videu můžete shlédnout zrychlenou tvorbu parametrického dílu v nové verzi tohoto softwaru, přejmenované na Creo Elements/Pro.
Některé 3D modeláře nabízejí možnost nepovinné parametrizace, kdy se konstruktér může rozhodovat, zda díl zparametrizuje a využije tím výhod parametrického modeláře, nebo bude provádět změny prostřednictvím modifikací jednotlivých elementů.
Parametrické modelování součástí je ve všech ohledech efektivní metoda počítačového konstruování.
Asociativita znamená provázanost
Provázanost mezi modelem, sestavou, výkresem a v případě CAD/CAM systémů i NC programem, zaručuje asociativita. Asociativní funkce nacházejí uplatnění zejména při dodatečných modifikacích již jednou vytvořeného modelu. Díky nim se veškeré změny v modelu projevují v navazujících částech návrhu, jako je sestava, výkresová dokumentace, atd.
Správné fungování asociativity se projeví jen tehdy, když je náčrt optimálně, a pokud možno plně parametrizovaný. Z tohoto důvodu není důležité vystihnout finální podobu modelu v jediném náčrtu, jak bylo zmiňováno u parametrizace. Podstatné je rozdělit náčrt na několik menších náčrtů skládajících se z jednoduchých geometrických prvků tak, aby se parametrizování a s ním spojená asociativita zbytečně nekomplikovaly.
Mezi nástroje a prvky ve 3D CAD systémech, které jsou asociativní, řadíme mj.:
- Povrchy – zachovává se vzájemný vztah mezi vytvořenými povrchy a povrchy, ze kterých byly tyto nové povrchy odvozené.
- Kóty – přizpůsobují se změnám měřených objektů.
- Sestavy – změny provedené na modelu (tvarové, rozměrové) se projevují v sestavě.
- Výkresy – změny provedené na modelu (tvarové, rozměrové) se projevují na výkrese.
- Kusovníky – změna provedené na modelu (název modelu, fyzikální vlastnosti) se projevují na kusovníku.
